Strašně závidím každému, kdo může mít jako svého koníčka opravdového koně. Ti jsou totiž mojí velikou slabostí. Rozhodně bych na prosbu:"Napoj mi má milá mého koníčka," neodpovídala jako ta dívka ve známé lidové písni: "Já ho nenapojím, já se koně bojím..." V blízkosti koně se bojím jedině toho, že se mu nebudu líbit a uteče přede mnou. Ale oni ti nádherní čtvernožci asi cítí, že je bezmezně obdivuji, zatím před mými pozornostmi žádný neutekl. Akorát jeden - prevít pyšná - mi pohrdlivě pod nohy vyplivl zpět mléčnou karamelku, kterou jsem mu způsobně podala na napřažené dlani, když jsem předtím se svolením majitele stejnými podělila četné stádo a ostatní si vděčně vzali.No, na vlastního koníčka mít nikdy nebudu, tak si musím vystačit s těmi méně náročnými. Ono nakonec takové vyšívání má také cosi do sebe!