Hurá, za pár dnů se doberu k dovolené! To je jediný čas, kdy se mohu trochu oddávat svým zálibám. Letos se mnou pojede tavící pistole a hromada plastových nábojnic do ní. Proč? Prostě - mám na chalupě celou hromadu všech možných rámů a rámečků. Nevím, čim jsem do nich tak udělaná, že jsem nikdy žádný nevyhodila, ale je to tak, kdykoli se mi dostalo do rukou nějaké zarámované veledílo, které jsem nechtěla, dopadlo to nakonec tak, že dílo putovalo někam "do pryč", ale rámeček či rám jsem si ponechala. Takže mám na výběr. Horní patro chalupy vyzdobím nějakými svými výtvory. Docela jsem se na to vychystala. Mám nasbírané různé mušličky a kamínky a skořápky od ořechů a zajímavé pecky, v tašce mám přibalené zajímavé korálky a starou bižuterii, různé ty rozlámané starodávné náušnice z let sedmdesátách a tak podobně. No a na chalupě mě čekají snopky sušených trav a květů - tak se těším, jak si chvílemi sednu, tohle všechno si kolem sebe rozložím a strvořím z toho něco zajímavého. Nemávejte hlavou, už jsem pár takových obrázků kdysi vyrobila a vrhal se na ně každý, kdo je viděl. Bohužel, ve vlhku chalupy se časem rozpadly, byly lepené obyčejným lepidlem. Ale jako pozadí asi použiji i tentokrát přesně to, co poprvé - jaksi mi stále ještě zbývá docela dost obyčejného papírového linolea, které jsme kdysi jako praktické nakoupili, ale nakonec z estetických důvodů na podlahu v kuchyni nepoložili. Jeho zadní strana je zajímavě tmavá. Ale kombinovat budu určitě i s potahy z různých světlejších látek, aby to nebylo všechno na jedno brdo!

Nemohu si pomoci, ale kdykoli se přede mnou někdo zmíní o nějaké své zálibě, což se také nazývá koníčkem či hobby, vzpomenu si na jednu starou sousedku, která kdysi dávno bydlela v bytě vedle toho, kde jsem žila s rodiči já. Nikdo by snad nemohl upřít, že koníčkem té babky je prosté - uklízení! Neustále byla vidět u popelnic, do nichž cosi odkládala, u klepadla, kde mlátila do koberců až uši zaléhaly, u dvorečkového sušáku na prádlo, kde věšela sněhobílé cíchy, svěže vypadající utěrky a ručníky a klidně i osobní propriety, které sice děsily svými rozměry, nicméně do daleka se skvěly svojí bezvadností a vůní. Okna myla snad každý týden, bez pobízení šůrovala i společnou chodbupřed svým bytem a kdo byl u ní jednou aspoň na prahu, dušoval se, že byteček má bez poskvrnky. Ona nečetla, nechodila na procházky, nekoukala na televizi,ona pořád jen dokolečka uklízela. Když jí některá sousedka tu a tam přece jen položila otázku, zda se večer nedívala aspoň "na Forsajti," nebo nečetla ve Večece tu senzaci o vraždě na místním ONV, jen se omluvně usmívala a říkala, že ne. "Já jsem musela žehlit, já jsem zrovna uklízela špajz..." Poťouchlá domovnice (která sama měla doma věčně bordel jako v tanku) o ní složila posměvačnou básničku: "Naše teta, hloupá Běta, uklízí furt celá léta. Hned jak vstává, vyklepává, kde nic není vynechává..." ceršovánka v tomto duchu ještě pokračovala, ale i když se to ta stará paní nutně musela doslechnout, s úklidem nepřestala. No řekněte, nebyla to v tom případě její záliba?