Víte, co mne v poslední době docela chytlo? Bylinkaření a takové ty různosti okolo. Ještě pamatuji, jak moje venkovská prababička léčila neduhy všech členů rodiny přírodními způsoby, ale už její dcera, moje babička, nad tím opovržlivě máchala rukou a sahala po prášcích a kapkách z lékárny. Možná měla pocit, že když se v mládí z vyjukané venkovské holky povznesla na vdanou paní "z Prahy", zůstala by svému novému postavení něco dlužna, kdyby se i v léčení trochu nezmodernizovala, stejně jako si rychle osvojila zastřižené vlasy nakadeřené trvalou a střevíčky na podpatku. Mému otci (jejímu synovi) bylo lautr šuma fuk, čím je léčen on i ostatní v rodině, to víte, chlap. Ani maminka kterou mi vybral proti farmaceutickému průmyslu nic neměla a tím spíš sice špičková, leč socialistická dětská doktorka. ´Léčení po způsobu babek kořenářek je přežitek, to ví každý, městské dítě dnes potřebuje antibiotika,´ tvrdila. Pojedla jsem jich tolik, až se u mně vyvinula alergie. A ne jen na některé léky, ale i na krémy, kosmetiku a většinu chemicky upravených přípravků, které ostatní lidé bez mrknutí oka používají denně, aniž jim z toho něco je. No, aby toho nebylo málo, syn se od narození povedl po mně, navíc ještě s ekzémem kůže a nevyvinutými lůžky nehtů na nohou, prostě báječně zdravé dítě dnešní "civilizace". Takže bylinkaření a léčitelství... víte, on je to v průběhu let můj koníček, ale ze začátku to byla holá nutnost. Opatřit příslušné knihy, poučit se z nich co a na co a v jakém stavu, nálevy, koupele, čaje na pití či obklady. Co vám budu povídat, zvládla jsem to a v poslední době jsem přešla i na jednoduché masti. Ale abych necancala jen tak na prázdno, prozradím vám, že absolutním favoritem se u mně za všechna ta léta stal jitrocel. Je to možná proto, že je tak snadno dostupný - a nemyslím tím, že si ho mohu koupit v balíčku v jakékoli lékárně. On nám ještě k tomu v hojném množství roste na chalupě přímo okolo domu. Z toho důvodu u nás nikdy není tráva průběžně sekána na krátko, pokaždé dbám na to, aby se na trávníku pořádně vyvinuly hojné jitrocelové růžice. A pak nastanou hotové sběrné orgie. Vyrazím s košíčkem a nízkou židličkou, posedávám (a chvílemi i poklekávám, jak má špatná zdravotní kondice dá), trhám lístek k lístečku, kladu je do košíku, později po malých hrstkách vyvazuji, suším, sušený jitrocel lámu a stříhám na kousky, těmi plním plátěnný vak a posléze z něj zase ubírám, když vařím jitrocelovou mast. Čerstvý jitrocel se hodí na jakékoli zhmožděniny a urychluje i hojení menších otevřených ran, jen je třeba jej podrtit, aby ze sebe listy vydaly co nejvíc účinnosti - a vhodně je na poraněné místo upevnit. (Ale netrvám na tom, že listy musíte požvýkat a na ránu je vyplivnout, jako se to s léčivkami dodnes dělá v některých domorodých kmenech). Ze sušeného jitrocele můžete připravovat stejně tak odvar k pití (čistí tělo, napomáhá odvádění škodlivých látek močovými cestami) jako příjemnou přísadu do koupele (ale to potřebujete velmi silný odvar. Pomáhá lidem se sklony ke kožním zánětům). No a mast? Vezměte sádlo, nejlépe už tu hotovou kostku o 250 gramech, tedy jakýsi polotovar a nechte ji na teple rozpustit. (Přepálit se v žádném případě tuk nesmí, v duchu jedné pohádky tvrdím: dělej jak dělej, hlavně udělej!) Mně se jako ideální pomocník osvědčil starý dětský kašičkovar, nádoba, do jejíhož dutého dna musíte nalít vodu a zahřát ji na bod varu.Samotný varný proces se odehrává v jejím svrchním plášti, který je sice od páry skoro vařící, ale nic se na něm nepřipálí. Mimochodem, stejně tak ten hrnec využívám pokaždé o Vánocích, kdy v něm rozpouštím a udržím horké polevy i čokoládu na zdobení cukroví). Do horkého sádla nasypte jitrocel.(Já používám sušený, s čerstvým jsem to nikdy nezkoušela). A moc-li, jak říkal kdysi jeden můj známý řezník? Do češtiny přeloženo: kolik? Inu, po způsobu magistra Scotty z Císařova pekaře - co kdo snese! Já rozhodně nešetřím. Nenechte se zmást, že když do horkého sádla přisypáváte a přisypáváte ten suchý jitrocel , vypadá to, že on to všechno sádlo zrovna pije, že vám nakonec vůbec nic nezůstane. Není tomu tak! Důležité je, abyste jitrocel nechali důkladně vypustit všechny své účinné látky do tuku. Je to jednoduché, tuk prostě jen udržujte v tekutém stavu. (Ale není to až tak, že byste se s tím museli nějak cíleně smolit, u mně to probíhá asi takto: rozehřeju sádlo, nasypu jitrocel, jdu si po svých. Odhadnu, kdy mám kontrolovat, mrknu, přihřeju, případně dosypu jitrocel, jdu si po svých. V noci pochopitelně nebdím a na celkový proces stačí dva dny. Pokud se mi zdá, že jsem to se sušenou bylinou příliš přehnala ve prospěch tekutosti masti nebo chci mít výsledek mazlavější, přidám do teplé směsi v konečné fázi trochu olivového oleje. Nezoufejte, že "ta radilka" doporučuje recept, který by vedle pracnosti zruinoval i Rotschillda. Nemusíte samozřejmě používat "panenský" olivový olej nejvyšší kvality, v obchodních centrech se dostane i podřadnější sorta, kterou bych k jídlu v žádném případě nedoporučovala, ale ke kosmetickým účelům stoprocentně postačí. No, hotovou teplou směs pak stačí přecedit přes sítko, velmi lomivý a šustivý jitrocel přecedit a vymačkat - a užijte si zdravého mazání!!! Jako špičkové krémy rozhodně nevoní, tak važte, kde a jak jej použijete! Do vonných peřin takto namázáni - či namazány - rozhodně nelezte, to byste se nestačili(y) divit, ale na chalupě či kdekoli v přírodě přes den, na obličeji i na těle, pravý skvost!!!