Už jsem se myslím zmínila, za jakých podmínek můj táta fotografoval! Jo, to ho bavilo a byl do toho tak zažrán, jako do máločeho (bohužel včetně takových nicotností, jako bylo vydělávání peněz pro rodinu). Hrozně důležitý byl pro něj výběr zvěčňovaných objektů! Já také ráda fotím, ale hlavně to, co mi nikam neuteče a dlouho trpělivě postojí: stromy, květiny, nejlépe detaily historických budov. Můj táta ne. Vášnivě rád fotografoval živé modely. Nejčastěji jsme mu sloužily my s mámou - a to máma méně, brzo toho měla plné zuby a dařilo se jí vymlouvat, že není fotogenická. To já neuklouzla. Strašně mne to žralo, ale musím přiznat, že jen díky tomu mám dnes z dětství tolik roztomilých momentek, jako snad nikdo na světě.