Kdo vydá nějaké své myšlenky tiskem, je buď básník, spisovatel nebo přinejmenším novinář a to se většinou vyslovuje s nádechem úcty. Kdo činí ve svém volném čase pro své potěšení totéž, ale schovává to do šuplíku (nebo pardon, dnes to má uloženo ladem v počítači) je poněkud hanlivě označován za grafomana. Tomu říkám nespravedlnost! Vždyť by se to dalo vyjádřit i úplně naopak: není náhodou hanlivé, když někdo plody svého ducha šíří mezi ostatní za peníze? A není ušlechtilé, když někdo toto činí pouze jako svou vedlejší aktivitu, bez touhy po odměně a slávě, jen pro potěšení své, nanejvýš svých blízkých? A teď se může každý, kdo toto přečetl, zamyslet nade mnou. V životě jsem nic nepublikovala, od dětství píšu jen "do šuplíku", ale teď jsem si založila tuhle rubriku. Jsem tedy stále grafoman nebo novinářský elév?