Kdo z vás, čtenářů mých blábolů, si ještě vzpomíná, co to byly vyšívané kuchařky našich babiček? Nu ano, já mohu říkat "babiček", protože jsem dnes sama už v babičkovském věku. Ve skutečnosti tyto "kuchařky" už moje babička v domácnosti neměla a i prababička se od nich dost vervně odkláněla poté, co jí dcera zmodernizovala domácnost, takže v kuchyni měla kolem sporáku bílé obkladačky a poličky s různými dózami na potraviny nahradila plechová kuchyňská linka. Dávné hospodyňky ovšem chránily a zároveň "krášlily" podle panujícího vkusu kuchyňská zákoutí velkými kusy vyšívaného moudra, nad čímž dnes zůstává rozum stát. Naprosto netuším proč, na obdélnících bílého plátna se skvěla výšivka vždy v tmavomodré a hlásala naprosté různosti. Například : skvostně vyvedený nápis "Ranní ptáče dál doskáče" zpodobňovalo dívenku v nařasených sukních, bůhvíproč měla na hlavě čepeček v holandském stylu a v rukou nesla ošatku a "jako" sypala kuřatům. Roztomilou žínku v zástěrce s talířem v ruce provázel dnes již dvojsmyslný citát "Správná hospodyňka šuká, i když manžílek spinká." Nechápu, proč nebyl na plátně k vyšívání raději namalován onen manžel, jak si bez trepek a s povolenými kšandami hoví na otomanu. Ovšem kdyby se dnešní hospodyňka zachovala přesně podle té vyšité rady, měla by asi na talíři do měsíce naservírovaný rozvod, rovněž jako vyšitý. V době mého dětství se ale pro prababičku nějak zastavil čas. Tyto zástěrky proti šplíchancům na stěně už roky nepotřebovala, těšilo jí ale pobývat stále v těch dobách, kdy byly aktuální, kdy ona sama byla mladá a snad i šťastná - a tak vyšívala jako vzteklá a vymýšlela vlastní poučná hesla a výjevy... mám toho doma naskládáno dodnes, z úcty k té stařence uskladněné v její truhličce a provoněné levandulí.