Kdo miluje zimní sporty, konečně se snad dočkal! Zdá se, že sněhu napadlo, že to postačí na všechny zimní radovánky! Na horských chatách si může personál mnout ruce, tržit se bude, to je jasné! Přihrnou se lyžaři, zaplní volné pokoje, snažné vleky se nezastaví, rekreanti si užijí. Tedy, já se k zimním sportům stavím trochu jako ten pan Aděl ze dvou starých českých populárních filmů. Zimu berou pouze v kožichu ( v tom jsem já, zimě ať je zima) a pokud nějaké zimní vyžití, vždycky mi docela stačily sáňky. I s nimi jsem se několikrát důkladně vymázla a jednou jsem si o zledovatělý sníh poranila tvář tak nepěkně, že jsem na ní měla dlouho viditelnou jizvu. Ale nic vážnějšího jsem si naštěstí nikdy neudělala. Je mi jasné, že každý ten nadšenec s prkýnky a hůlkami si říká, že jemu se nemůže nic stát, jelikož je šikovný a kdo umí, ten umí, ale každoroční statistiky úrazů právě při zimních sportech mluví docela opačně. Jeden náš rodinný známý je doktor a ten také vždycky říká " sportem do důchodu, ale zimní sporty, ty to tvrdí!" Tak si říkám - stojí to těm nadšencům za to? Proč se nejít jen projít a trochu se protáhnout na horském vzduchu a po návratu z procházky si dát blaženě grog s jistotou, že jsem celý?!