Záliby a zábavy mohu často vést přímo k domácím konfliktům. Onehdá jsem se tu zmiňovala o vášni pro sbírání ubrousků. Jedna paní jich ještě jako svobodná slečna nasbírala velikou krabici. A měla štěstí, i když to bylo v dobách, kdy v naší republice ubrouskový výběr příliš nebyl, příbuzní a známí ji hojně zásobovali ze zahraničí, její sbírka byla nejen velká, ale také pestrá. Jenomže léta běží, vážení, slečna dospěla, provdala se, narodila se jí dcera... ubrousky zůstaly jen něžnou nostalgickou vzpomínkou na mládí. Sbírka se už nerozšiřovala, i když byla uchovávána s nevšední pietou. Až do doby, kdy dcera dospěla v šikovné a podnikavé děvče. Jednou kramařila v komoře a bednu s ubrousky objevila. Bylo to v době, kdy televizní pořady zasvěcovaly do tajemství dekupáže a na různých předmětech tam šikovní tvůrci předváděli, kolik půvabných maličkostí lze vyrobit vlastníma rukama za pomoci ubrousků. Dívenka neváhala a sbírku ubrousků zužitkovala skutečně velkolepě! Pro početné příbuzenstvo a přátele vyrobila ve vší tajnosti dárečky k vánocům - květináče, misky a rámečky na obrázky... vynalézavost jí rozhodně nechyběla. Jen matinku málem klepla Pepka, když pochopila, odkudže ty ubrousky pocházejí!