Moje kamarádka sbírá kuchařky. Vcelku nevinný koníček, řeklo by se. Jenomže ona jich zaprvé má v malém bytě už opravdu moc, za druhé podle nich k smrti ráda vaří. To by mohlo být dokonce výborné, její muž rád jí. Jenomže ti dva spolu nějak nekonvenují. Když dostane Pepa chuť na prostou českou koprovku, Jarka se oduševní a vykouzlí něco thajského. V případě, že Pepan zatouží po pěkně ostré mexické specialitě je skoro jisté, že doma dostane poctivě prošpikovanou telcí kýtu. Nebývá s tím spokojen a několikrát už od domácího krbu prchl, najíst se v hospodě. Já to nechápu, " prohlašuje Jarka. "Většinou si chlapi věčně stěžujou, že jim chybí poctivá domácí strava a ten můj halama... " Několikrát jsem dost polopatě pravila, že by se asi měli domluvit, když jim to tak očividně neladí. "Copak to jde? Já vařím s láskou, musím k tomu mít patřičnou inspiraci," bouří Jarka. "Nemohu si ráno naplánovat, že k večeři uvařím rajskou, když večer moje nálada dospěje ke švej žužu! Pepan je sobec, neuznává moje JÁ, v tom to bude!"
Hm, vaření je náramná věc, ale tak si říkám, že Pepan tohle už asi dlouho nevydrží. A zase jedno české manželství bude rozvedeno.