Za chvíli snad už bude za všemi lidmi všechen ten vánoční shon a šílení, zasednou pokojně ke štědrovečernímu stolu a až si rozdají i dárky, zůstane jim také trocha času pro sebe. Kdoví, jak ho všichni využijí, ale troufám si předpokládat, že mnozí se budou věnovat svým koníčkům. A je vlastně jedno, jestli náruživí lyžaři vyrazí do Alp a budou sjíždět svahy, či zda babičky začnou rovnou plést svetr, na který dostaly vlnu od Ježíška, či čtenáři ponoří oči do knůžek, které právě našli pod stromečkem. Jsem přesvědčená, že vánoční čas je na holdování svým zábavám jako udělaná. Trochu smutné je, že se jistě také najdou opilci, co se budou nadměrně opíjet a zloději, kteří budou krást... no, že nadměrně krást, to neřeknu, to by znělo hloupě. A zatímco pití může být pro někoho skutečným potěšením, dost pochybuji, že zlodějina by mohla být brána jako hobby. Každopádně, těm počestným "koníčkářům" přeji, ať si to o Vánocích pěkně užijí, uspořádají sbírků tácků či pohlednic a možná i ubrousků - a o těch "ubrouskových" vám povím něco příště. Uvidíte, že když se v jedné domácnosti střetnou dva náruživí "koníčkáři", může to málem vést až k rodinnému rozkolu! Protože nic se nemá přehánět!