Nejsměšnější hobby má podle mého názoru moje matka. Tedy, ona ta její záliba vůbec není směšná v lidsky širokém rozměru, ale když se napřed zmíním, že moje matka je žlučníkářka... Problémy se žlučníkem se u ní projevily někdy po válce, to byla ještě mladá holka. A v problémy daleko větší se to vyvinulo proto, že maminka je, s prominutím, mezek tvrdohlavá. Každý rozumný člověk, svíjející se co chvíli se žlučníkovým záchvatem, dávno už by vyhledal lékaře, aby mu ten zlobivý pytlík zeleného hnusu z těla vyoperoval. Maminka ovšem ne, i když její život sestává z přísné diety, pojídání vařené mrkve, brambor s troškou másla sucháh housek a mátového čaje. Ale možná právě proto se vyvinula ta její sběratelská fóbie. maminka totiž sbírá kuchařské recepty. Zapisuje si ty od známých, vystřihuje návody z novin a časopisů, občas i nějakou tu reprezentační kuchařku koupí a s brýlemi na špičce nosu jednotlivé návody nábožně předčítá. Také mi dává tipy, co mám rodině uvařit. Čert mně může vzít, protože právě díky té své nezpůsobilosti ke konzumaci bežné potravy, zalíbení našla v receptech našich prababiček, taková Rettigová stylu "Vraž do toho kopu vajec a hodinu šlehej..." to je její. A my jednak na tak vydatnou stravu nejsme stavění, také nemám na dlouhé kuchtění čas. Nicméně, maminka je spokojená, svůj žlučník si kompenzuje způsobem vpravdě excelentním!