Než mne zradilo zdraví a dávno dospělý syn se přestal držet mých sukní, měli jsme krásného koníčka. Několikrát za sezónu jsme se vypravili na nějaký výlet s konkrétníém cílem. Sami jsme dojeli na snadno dosažitelné hrady a zámky, s různými zájezdy jsme se účastnili poznávacích okruhů, kde jsme většinou navštívili nějaký vzdálenější historický objekt a k tomu třeba ještě významný kostel či obrazárnu v blízkém městě, prostě toho vždycky bylo několik. Je pravda, že to byla značná honička, protože v takovém případě je nutné se přizpůsobit plánu, který sestavil někdo jiný, ale zato jsme zase měli fundovaný výklad průvodce. Z těchto akcí jsem celé roky pilně pořizovala zápisy, fotografovala, nakupovala pohlednice nebo třeba někde jen utrhla a na památku vylisovala květinu či lístek stromu. Někdy jsem si až vyčítala, že jako zaměstnaná ženská s celou domácností na krku tomu věnuji tolik času, ale je pravda, že teď, když už jsem většinou sama a na podobné akce nemám sílu, mám na co vzpomínat. Vytáhnu jednu z krabic s památkami, vylovím plastové desky s určitým datem... a kochám se.