Když řeknu, že dalším mým koníčkem je šití na panenky, mnoho lidí mně bude považovat za cvoka. Tím víc kdyř žeknu, že nemám žádná vnoučata, tím méně vnučky. Tedy - ono to začalo tím, že jsem měla celá léta v krabici schovaných několik svéch vlastních panenek. Nikam se mi nehodily, také jsem v bytě nežila sama... ale najednou ano! Ženská v takové situaci může udělat jedině z nouze ctnost a aspoň si byt zrekonstruuje k obrazu svému. Což jsem učinila. A najednou se do toho ryze ženského bytu panenky hodily. Vytahla jsem je, umyla a našila jim stylové krinolíny a čepečky. Vypadalo to moc pěkně a já té činnosti ohromně přišla na chuť. Tak jsem pokračovala. Dnes žádná moje kamarádka nebo kolegyně nevyhodí panenku, vždycky ji donese mně. A já je oblékám podle jejich vzhledu a také podle okamžité inspirace. Miminka dostanou samozřejmě kojenecké, ostatní všechno možné, od holčičího po dámské. Oříškem jsou barbíny - šije se na ně mizerně, protože jsou dost malé a při té vyvinuté postavě a dospělém obličeji... Ale i na nich se dost vyřádím. Ne, ještě jsem se nezbláznila, čas od času prostě naskládám panenky do tašky a skončí v nějaké sbírce pro dětské domovy.