Krásné hobby je podle mne chovatelství. Myslí si to asi hodně lidí, podle toho, co všechno chovají a kolik různých společenství kolem toho vzniká. Chovají se kočky, psi, koně, ale také holubi, papoušci, králíci, drobné zvířectvo vůbec a vím já, co ještě! Vzhledem k tomu, že někteří lidé mají v oblibě i hady a krokodýly a chovají si je doma v teráriích, ani bych se nedivila, kdyby někde existoval také spolek chovatelů žížal či šneků. Osobně velmi ráda chodím na výstavy koček, kde se sejde vždycky hned na několik desítek takových uminutců na kočičí plémě. Je zajímavé pozorovat, jak se paničky a páníčkové ke svým vystavovaným mazlíčkům mají, jak je čančají, češou, pudrují a hrdě předvádějí veřejnosti. Dlouho jsem měla pocit, že zvířátka samotná tím musí velmi trpět, ale jednou jsem se dala do řeči s mladou chovatelkou a ta mne ujistila, že tomu tak zdaleka není. Většině kočiček nadměrná pozornost příliš nevadí, určitá část má v sobě kus soutěživosti a dokonce se předvádí ráda a jen velmi málo koček reaguje smutkem nebo agresí - což jsem ale viděla na vlastní oči, když jedna posuzovaná kočka utekla majiteli přímo z podia a jak jí chytal, celá vystresovaná ho tvrdě kousla. Rozumní lidé prý ale takovou kočku už podruhé nevystavují. Takto uklidněna, opravdu ráda chodím na kočičí výstavy. Má to jen jeden háček - i když vím, že kočka do naší domácnosti by se moc nehodila, miluji kočky. Obávám se, že je jen otázkou času, kdy nějakou přinesu z výstavy domů.