Je to vlastně zvláštní, že přitom jak jsou lidé v současnosti pracovně vytížení, zbývá jim ještě čas - a chuť - na nějakou mimopracovní činnost, která se nazývá zálibou, hobby, koníčkem . Jistě to svědčí o mimořádné odolnosti lidské rasy! Kdysi takové neužitečné maření času dokonce patřilo k dobrému vychování. Dívka z dobré rodiny musela nejen umět hrát na klavír a zpívat, což se
dá lehko pochopit (neexistoval rozhlas, televize, ale ani magnetofony, gramofony a jiné zvukové přenosy), ale běžně malovala akvarely či líbezné výjevy na porcelán nebo háčkovala neužitečné taštičky na cokoli. Tomu se říkalo "dobré vzdělání mladé dámy " - samozřejmě s dokonalou znalostí francouzštiny, to bylo tak nutné, že se o tom ani nezmiňuji!Mladé dámy dostávaly stran výtvarné výchovy lekce už odmalička. V současných základních školách nikdo moc estetiky a umění nepobere - což mi připomíná vtip: paní učitelka vstoupí do hodiny kreslení, popadne vzorové jablko, nakreslí je na tabuli a řekne: "Nuže, co je to?" Přihlásí se Pepíček a praví: "Prosím, prdel!" Mladou učitelku zalijí slzy, vyběhne na chodu a srazí se s ředitelem. "Copak copak, paní kolegyně? Něco není v pořádku?" Vrátí se společně do třídy a ředitel vykřikne: "Ticho" Ihned všichni sednout! A nyní se mi dobrovolně přihlásí ten, co na tabuli namaloval onu neslušnost...ehm... míním to pozadí!"