Sbírat se dá prakticky cokoli! Dokonce se zdá, že někteří muži sbírají manželky a některé ženy sbírají manžely. Pravda, ženy jsou praktičtější a tak si tu sbírku manželů možná tvoří hlavně proto, aby jejich prostřednictvím nasbíraly dostatek šatiček a botiček a kabelek... a některé ty -šťastnější??? - také sbírku kožichů a šperkovnici plnou cetek. Znám alespoň jednu takovou, bývalou kolegyňku, která zasněně hladila prstýnky a náramky a řetězy s cennými přívěsky a vzpomínala:" Tohle mi dal Vašek, první manžel. Tenhle prsten mám od Pepy. Taky manžel? Ne - to byl takovej zelenej podivnej blboun, chvíli jsem s ním žila, ale vůbec nevím proč... Ty tři slzy v tomhle náramku jsou fakt diamanty, i když hodně malý - nebo ne? To mi dal k svatbě Valentýn. Jo, to byl můj třetí manžel. Nebo čtvrtej? Ne, třetí, vopravdu... Hele, nevypadá tenhle sluneční disk až moc procovsky? No jo, je to zlato, čtyřiadvacetikarátový. To bych snad vůbec neměla ani nosit, ne? Ale já mám tenhle řetěz se slunečním přívěsem moc ráda! Mám ho od Jásira za Jusufa..." My jsme z jejího vyprávění už dávno věděli, že Jásir byl její kdovíkolikátý manžel z exotických krajů a snědý syn Jusuf s laníma očima chodil za veselou maminkou do práce skoro každý den. "Já nevím... Už zase se na mne ve zlatnictví vrhli a chtěli tohle koupit! Nabízeli mi rovných sto táců a to je přece blbina! Já vím, že tam u nich byly tenkrát úplně jiný ceny zlata než teď a tady, ale stejně..." Některá žena je holt vědomě zlatokopka a některá není.
Ale sbírat i nesbírat - to je přece také lidské hobby!