Co se dá dělat v počasí, jaké je dnes za okny? Člověk by tam psa nevyhnal, na procházku či výlet už ani pomyslet... Když jsem byla malá holka a nikomu se se mnou nechtělo ven, byl to většinou táta, kdo dostal na starost mne zabavit, zatímco matka žehlila, vařila, myla nádobí nebo už uklízela do foroty na Vánoce. A táta většinou sáhl také po vánočním tématu, aby mne už vhodně naladil. Vyráběli jsme spolu vánoční ozdoby. Táta vždycky vymyslel něco nového, ani nevím, jestli to někde vyčetl nebo tak hýřil nápady sám, ale dělal takové neužitečné hloupůstky ze srdce rád a tak mu to nepřišlo nijak zatěžko. Snad nejhezčí co jsme kdy vyrobili byly ozdůbky z tuhé čtvrtky a barevných papírů. Táta pečlivě rozkreslil různé tvary - trojúhelníček, mnohostěn, ale také košíček, prostě podle inspirace. Všechno bylo nutné pečlivě vystřihnout (to jsem měla na starosti já), potom zase táta do vystřižených tvarů průbojníkem vyrazil ozdobné motivy a já je podlepovala podle fantazie těmi barevnými papíry a nakonec se každá ta ozdůbka musela do správného tvaru slepit bílou lepící pastou, kterou jsem občas někde použila větší množství a tak táta vlhkým hadříkem opravoval a nakonec přidělával věšíčky z nitě, kolem silně obalené zlatou nebo stříbrnou šňůrkou. Ty ozdoby jsme skutečně na stromeček použili a vypadaly na něm moc hezky. Dnes by se asi každý ofrněl, při těch sadách ozdobiček přesně v módní barvě a mašlí a vím já ještě čeho. A protože by si tohle na stromeček nepověsil, určitě to také nevyrábí. Je jiná doba. Nechci říkat, jestli lepší nebo horší, to ať si každý přebere sám. Fakt je, že já si jako malá hrála s tátou a vyráběla s ním ozdůbky na stromek. Dnes tátové na děti nemají čas ani když v rodině jsou. A co hůř, velmi často prostě zvednou kotvy a o svém potomkovi nechtějí ani slyšet.