Co mne vždycky fascinovalo, bylo sběratelství jakéhokoli druhu. Ono je totiž vlastně jedno, jestli člověk sbírá vzácné obrazy nebo třeba jen ubrousky či sošky kočiček, jen když ho to těší. Ovšem sběratelstvím ve velkém formátu bych nazvala filatelii. Je zvláštní, že sbírání známek se tak rozmohlo a uchytilo, vždyť první poštovní známka je historicky docela mladá. Objevila se 1.5.1840 v Londýně a byla to černá nálepka v hodnotě jedné pence, s portrétem královny Viktorie. Od té doby se ale se známkami doslova roztrhl pytel. A to je dobře, protože kdo známky sbírá, zná vlastně v té či té formě celý svět. Známky navrhují významní umělci a nové série se vydávají nejen v návaznostecvh na jejich hodnotu, ale také k významným příležitostem a výročím. Když si spočítáme, jak se ty spousty mohou od sebe odlišovat třebas jen j zabarvením jediné série, zoubkováním či zvláštním razítkem, každý filatelista se má na čem vyřádit. Za pomoci katalogů, lupy, pinzety, alba a čeho všeho možného, může se pídit, porovnávat, poznávat, vyměňovat, nakupovat... a má-li štěstí a dobré znalosti, má jeho sbírka často značnou hodnotu. Jen jednoho si vášnivý filatelista zaručeně neužije- čerstvého vzduchu. Od svých sbírek se nekokáže odtrhnout, aby vyrazil někam do přírody a otevřít okno? Pchá! To by mu jeho poklad mohl uletět jako vlaštovka!