Sběratelství dovede člověka zachvátit jako vášeň a sbírat může úplně všechno, to už jsem tu asi říkala. Jeden můj strýček - Milda- měl extra libůstku: sbíral uzávěry - neboli čepičky - od láhví. Neobeznalým s tématikou překládám do srozumitelna: nešlo mu o špunty či šroubovací víčka, což většinou najdete na vínu a tvrdém alkoholu, on měl zájem jen o to, co sundáte z láhve obyčejným otvírákem, o ty malinké, zoubkované povůrky. Teď asi každého napadne leda pivo. Nevím jak dnes, v době pet láhví a víček z plastu, ale tehdy byl sortiment daleko širší. Každá limonáda, jako Kofola (v níž prý se dokázala rozpustit i žiletka) nebo Amara, půvabně světlounce zelená nahořklá perlivka, které se přezdívalo Žabí hněv, měly své chrakteristické uzávěry. A to nehovořím o tom, co strýčkovi navozili známí z ciziny! Jenomže čepiček přibývalo dost rychle a on začal mít problémy s jejich skladováním. Vyřešil to opět originálně. Ukládal je do vylisovaných plastových hnízdeček v krabicích od bonboniér. Strýčkovi Mildovi nebylo v těch dobách zatěžko se zavděčit při svátku ani narozeninách! Dali jste mu skvěle zabalenou bonboniéru i s mašlí - a on z ní horečně všechno strhal a nutil všechny hosty ke konzumaci obsahu, jen aby škatule byla co nejdřív prázdná!