Slíbila jsem tuhle, že vám přiblížím jídlo jako hobby a hlavně že vysvětlím, jak jsem k tomu názoru došla. Tu to máte: znala jsem kdysi - je to už dávno - dva staré bezdětné manžele. On ji oslovoval něžně ´Milunko´ ona jemu říkala ´capulko´. Milunka mluvila špatně česky, pocházela ze Slovenska, kde výraz ´cap´ znamená po našem totéž co ´kozel´. ´Capulkování´ tedy bylo něžné oslovení a když k tomu paní Miluna dodávala předtím ´moj´, přeložila bych to celá asi jako ´ty můj kozlíčku´. Po těch mnoha létech manželství by to svědčilo o nehynoucí lásce a svornosti oné dvojice, nebýt dalších rozkladů, které to blíže osvětlují: "Capulko moj, čože si dame na večeru? Kuriatko?" Capulka svraštil oholenou stařeckou bradu vskutku do podoby svého jmenovce, jen ta dlouhá umatlaná bradka chyběla. "Nie? Tak kotletky! Kotletky a bramborky! " Kozlíček se opět zatvářil, jako by mu někdo stál na kuřím oku. "Kotletky s hranolky, s pomfritky a s kyselou zeleninkou?" zkusila to Milunka s nadějí. ´Kozlíček´ jen zafuněl: "Něco od hovězího bych si dal. Takhle pořádně naloženou svíčkovou s nadejchaným knedlíkem!" Milunka se vážně poděsila: "Capulka moj, ty nemáš rozum, svíčkovou ja chystam na nedělu!"
"Kolik je dnů do neděle! Jak je mi furt zle, to už tu možná ani nebudu! Jó, svíčkovou na smetaně, tu bych si dneska dneska dal," zasnil se pán. "No dobre, dobre, keď myslíš, ochotně ustoupila Milunka "Hned dam pekáč s ňou do rúry, knedlíčky navarím... Ale capulka moj, nemyslíš, že k tomu si musíme dať pivečko? Oj, vymeju ti džbán a dojdeš pre točené! A dáme si dnes do nosa, hej?!" Cípkem lidské bytosti bylo přímo radostí se na ty dva rozesmáté nadšence dívat. Ale větším cípkem je bylo co hodnotit za to málo, co ve svých duších nosí. Co ty spousty lidí na celém světě, kteří denně umírají hlady? Kolika dětem by stačil zlomek z takovéto hostiny?!