Nemohu si pomoci, ale v tomto okamžiku mi připadá, že nejlepším koníčkem je kutilství a že muž, který s radostí kutí, opravduje a zlepšuje cokoli ve své domácnosti a blízkém okolí je poklad nad poklady. Stalo se totiž, že mi z ničehož nic zhasla v ložnici na chalupě žárovka. Bylo to tokhle v podvečer, já v celém domě sama, přece si nebudu za tmy svítit očima? Kdy tady kdo vlastně vyměňoval žárovku? Došlo mi, že dlouho nikdo ne, že to musí být už řadu let, jednou v zimě ji vyměňoval manžel. No jo, žárovka pitomá, má holt nárok, aby klekla. Houby zle, v komoře je hromada funkčních žárovek na výměnu, takovou práci zvládne každý vůl. Vůl možná, já ne! Stropní lampa je totiž takové čtverhranné ploché těleso, u kterého nejde kryt jen tak lehce holou rukou vyšroubovat. Kryt je z jedné strany zajištěn dlouhým tenkým šroubkem a aby ten povolil, žádá si to šroubovák. Donesla jsem jej, kryt povolil, žárovka vyměněna... No jo, ale ono to svítidlo pochází ještě z dob těch šlendriánských socialistických patentů... šroubek ven docela šel, dát ho tam zpět byl docela kumšt. Několikrát mi ta miniatura vyklouzla z ruky, když jsem se konečně malinkým šroubečkem trefila do malinké dírčičky, zase mi chyběl šroubovák, ten jsem nakonec musela držet pohotovostně v zubech... Inu, ještě ten večer jsem svítila, to jo! Ale pravou ruku bych dala za jednoho nadšeného, oduševnělého kutila!