O některých lidských činnostech je skoro nevhodné hovořit jako o zálibách či koníčcích, lidé se jim nevěnují masově, namají tedy velkou popularitu - a přece, pro toho konkrétního člověka, když tu činnost vykonává, to hobby bezesporu je. Moje kámoška Alena každou volnou chvíli navléká korálky. Ne nějak obyčejně do šňůrky, to dovede každé dítě, Alena z droboučkých korálků dovede vyrobit krásné šperky, náušnice, náramky či náhrdelníky, nebo půvabné motivy, které se dají přistehovat přímo na látku, například na klopu saka. Obdivuji, jak na ty droboulinké korálky vidí, ale ona se jen směje a tvrdí, že má oči jako rys. Všichni lidé z jejího okolí vědí, čím jí udělají radost - pytlík korálků a její nadšení nejde zaplatit penězi. Tuhle jsem dělala pořádek v památkách po babičce a našla jsem tam několik polorozpadlých korálkových taštiček a deček. Předala jsem to všechno nezištně do rukou povolaných - a později jsem byla obdarovaná překrásným náhrdelníkem, který se mi hodí k šatům do divadla. A nejlepší na tom je, že Alena se svými šikovnými skutky nechlubí. Pouze okruh jejích známých ví, obdivuje a je příležitostně obdarován.