Sběratelství je hrozná vášeň! Zejména, když jde o sbírání nečeho právě módního, populárního! To se přelije přes určitou věkovou skupinu mohutná lavina sběratelské náruživosti a smete všechno dokola. Znáte písničku od zpívajícího Pravníka Ivo Jahelky?
"Na Petřín už míří čtyři příslušníci silní, prý tam dívky obtěžuje zvrhlík pedofilní,
netušily nezletilé že je to jen léčka, tak přišly o to nejcennější - obral je o céčka! "
Dnes možná už spousta z vás ani neví, co to "céčka" byla. A že to byla hovadinka, ale populární! Malý igelitový sáček plný různobarevných plastových kousíčků ve tvaru hodně uzavřeného písmene "C". Uzavřené ty kousky byly proto, aby se daly spojovat dohromady, do dlouhého řetízku. Já jsem starší generace, na mne sběratelství "céček" nedopadlo ve stavu aktivním, ale pasivním. Propuklo totiž za časů, kdy byl tak akorát ve věku vhodného sběratele můj syn. A jím jsem byla informována o slávě toho ze třídy, kdo měl z "céček" řetízek nejdelší, i o tom, jak je ceněný řetízek jednobarevný, pravidelně barevný, dvoubarevný atd... Tyto informace mne při přípravě večeře vcelku nerušily, dost mi ale vadilo, že "céčkománie" se zahnízdila v našem domově tak silně, že ty plastové nesmysly nalézám vlastně všude, v synáčkově školní brašně, po kapsách jeho oblečení, v posteli pod matrací, na podlaze a dokonce i v záchodové míse a na chalupě roztroušené v kompostu. Po čase za "céčka" nastoupilo totéž, jen v podobe "S". A po čase to všechno šílenství tiše usnulo. Jen dodnes ještě na zahradě najednou vyndám v hroudě hlíny cosi maličkého a barevného - a ejhle...!