Za doby mého dětství byla veliká móda sbírat obaly od čokolád či žvýkaček. Ono to vůbec nebylo tak jednoduché, jak by si dnes někdo představoval. V policích československých obchodů byl sortiment tohoto druhu zboží velmi omezený ( jako ostatně sortiment jakéhokoli druhu zboží) a dokonce i ti šťastnější, co mohli nakupovat v Tuzexu, na tom nebyli o mnoho lépe. Naprosto ve výhodě ( podle názoru oststní sběratelů naprosto nespravedlivě ve výhodě) byli ti, kteří měli příbuzné legálně v zahraničí (provdané starší sestar, tetičky, strýčky či jakokoli jinou přízeň, která posílala do své dřívější domoviny štědré balíčky) nebo pokud otcové či matky vyjížděli do zahraničí alespoň na služební cesty. Takoví šťastlic¨vci se potom o přestávce ve škole chlubili pestrými, ještě voňavými obaly zahraničních značek a chudinka odkázaná na domácí produkci jen tiše záviděl. Nevím jak kde, ale na naší škole si podnikavci založili výnosný handl - jeden zahraniční obal měnili za pět, dest i více obalů od českých výrobků, konkrétně záleželo na exkluzivitě. V tom handlu úplně vynikal jistý Vašek Chmel, který měl tatínka zahraničním montérem. Otec Chmel montoval i jakési ropné plošiny v exotickém Kuvajtu či jaké zakopané řiti světa a vozil domů výrobky s prapodivným úhledným písmem, které vypadalo jako série náhodných čárek, vlnovek a teček. Jenomže Vašek byl hamoun a chtěl za tyhle obaly vždycky cenu nejvyšší. Jednou se kvůli tomu dokonce skupina kluků ze sedmičky naštvala a zmlátila ho jako žito.